Skupina jako cesta k uzdravení aneb co ve skupině vzniklo kdysi, může se dnes v jiné skupině změnit

Psychoterapeutická skupina funguje jako každé lidské společenství, na začátku promluví většina členů o svých potížích a o své životní historii, většinou si navzájem členové skupiny na počátku projevují porozumění, podporu a snaží se najít praktickou a rychle účinnou radu.

Postupně se ale ukazuje, že potíže mají hlubší kořeny a spokojenost a pohodu ve vztazích jednotlivých členů doma i v práci (nejen) kazí určité strategie, které si nejasně uvědomují nebo vůbec ne. Přitom se jedná o strategie, jež se člověk naučil během své životní cesty zejména s rodiči a zejména v dětství.

Potíž je v tom, že se je naučil s určitými lidmi a v rozpoložení dítěte a posléze dospívajícího mladého člověka, jenže dnes je potřeba starou zkušenost brát jen jako orientační vodítko - lidé, které potkáváme jako dospělí, jsou jiní, než naši rodiče (v něčem jsou podobní nebo dokonec stejní jako oni, v něčem odlišní a v něčem naprosto jiní, navíc s nimi nejednáme jako děti, ale jako dospělí).

Řekněme, že jako dospělí jsme v situaci, kdy se orientujeme v terénu podle mapy z období protektorátu nebo první republiky, hrubé orientaační body jistě budou na svých místech, ale dálnici na starých mapách neuvidíme.

Ty nešťastné strategie, které lidem kazí život se sebou a s druhými, se naštěstí (!) ukážou i na skupině - druzí je pomohou zrcadlit, mohou je jejich nositeli popsat a mohou mu sdělit, jak se cítí v situaci, kdy tyto strategie přicházejí k uplatnění - kdy se aktualisují..

Zatímco v životě vedou tyto nešťastné situace k selhání ve vztazích, napětí a neskojenosti, ve skupině jejich projevení vítáme, protože je to možnost, jak je poznat, uvědomit si je a změnit. I ve skupině člověk může a musí narážet, jenže ve skupině je to možnost potíž zachytit, prozkoumat, někdy napravit, někdy prostě přijmout.

Někdy mluvíme o kombinaci náhledu a nácviku, tedy náhledu na nešikovné nebo sebepodrývající chování a postoje, nácvik znemaná testování jiných strategií a jejich ověřováním nejdříve ve skupině, později i v okolí členů skupiny.

V průběhu skupinové terapie člověk postupně posiluje centrální řídící instanci psychiky, svoje činné Já, stává se více "pánem ve svém domě," pokud přijmeme přirovnání psychiky a její centrální řídící instancí k domu a jeho pánovi (správci a vlastníkovi a obyvateli).

Náhled označujeme za náhled interpersonální a myslíme tím, že si člověk jasněji a zřejměji uvědomuje, co dělá a co jeho chování dělá s jinými.

 

V některých případech je docela dobré, když se najde i kořen nebo jednotlivé kořeny svízelů a potíží v životní historii člověka: mluvíme taky o historickém nebo genetickém náhledu, protože předpokládáme, že základy pro užitečné i škodlivé postoje tkví v dávné historii člověka, v rodině (s rodiči a sourozenci) a ve škole (s vrstevníky a učiteli).

(Genetický ovšem není myšleno ve smyslu dědičný, ale ve smyslu genese - vývoj, tedy tak, jak se jednotlivý člověk od útlého dětství vyvíjel mezi lidmi, nejprve v rodině s matkou, později ještě otcem a sourozenci.)

Nezřídka zjišťujeme, že staré události jsou pořád živé a člověka bolest z nich pramenící neustále, i když ne zcela uvědomovaně ovlivňuje. Velmi výtrazné, emočně hodně nabité události z života předchozího mají pronikavý, intrusivní vliv na přítomný život člověka, promítajá se do snů, objevují se někdy jako "záblesky paměti," flashbacky, posttraumatické reminiscence, a vyvolávají napětí a dyskomfort v situacích, jež dávnou, ale "nevyřízenou záležizost," tedy trauma, připomínají.

V takovém případě je jejich sdělení a prožití spojeno s úlevou (hovoříme o abreakci nebo katarsi, první pojem je Janetův a Freudův, druhý sahá k Aristotelovi).

 

Postupně začnou být významné vztahy mezi členy skupiny, objeví se jednotlivé role, kterých se členové skupiny chopí podle svého založení (formální vedoucí,skutečný vůdce, respektovaný poradce, otloukánek a obětní beránek, rádci a znalci, řadoví člennové alias většina, která mlčí, buď se bojí, nebo se veze, mimo jiné).

I analýza vztahů ve skupině je důležitým zdrojem informací. Mluvíme někdy o interpersonálním náhledu a o interakčním zaměření skupiny.

 

Postup uvědomování si vlastního Já, vlastní osobnosti a identity, teedy získávání náhledu krok za krokem jako oporu pro nácvik nového chování ukazuje tabulka:

   vědí o mně  nevědí o mně
 vím o sobě  veřejná část Já (osobnosti)  tajná nebo skrytá část Já (osobnosti)
 nevím o sobě  slepá část Já (osobnosti)  nevědomá část Já (osobnosti)

 

Přejeme odvahu k práci ve skupině, vytrvalost a radost z ní, která pomůže překonat překážky a pochybnosti - a úspěšné dokončení terapie.

dr. Borovanský a ostatní terapeuti